Romana Jablunková pochází z košíkářské rodiny, je dcerou Dany Ptáčkové, která je držitelkou titulu Nositel tradice lidových řemesel od roku 2006. Vyučila se na Středním odborném učilišti v Kroměříži v oboru zpracovatel přírodních pletiv. Po vyučení pracovala v rodinné firmě. V současné době je její hlavní zaměstnání mimo košíkářský obor, nicméně pletení z proutí se věnuje ve volném čase. Plete především na zakázku, je schopna vyrobit širokou škálu výrobků, od menších košíků nebo ošatek až po rozměrné koše. Zpracovává proutí přírodní, loupané, štípané, ale také pedig. Ve své práci navazuje na dlouholetou tradici morkovických košíkářů, pro něž je charakteristický vysoký standard zpracovávaných výrobků, preciznost, smysl pro detail, jemnost a vysoká estetická hodnota.

Své dovednosti předává Romana Jablunková zájemcům o pletení z proutí na veřejných kurzech, které pořádá v domácí dílně. Pokračovatelku má ale také v dceři Anetě, která snad jednou rodinnou tradici převezme. Košíkářské řemeslo prezentuje ve spolupráci s muzejními institucemi (Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm), účastní se však i prodejních výstav a jarmarků po celé České republice.

 Petr Růžička (* 1954) - tradiční tesařství

Petr Růžička vystudoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze obor truhlářství. Po ukončení studia pracoval v různých profesích, znalost práce se dřevem se však později stala základem pro jeho tesařskou praxi. Tomuto oboru se věnuje od roku 1990, kdy realizoval opravu věžního krovu kostela ve Volenicích. V té době už bylo tradiční tesařské řemeslo téměř zapomenuto a Petr Růžička se tak pustil do „znovuobjevování“ historických pracovních postupů a znalostí při ručním otesávání trámů a konstrukci krovů. Postupně se v tomto oboru stal široce uznávaným specialistou a znalcem. Pravidelně se podílí na realizacích obnovy a oprav historických krovů včetně nejstarších staveb tohoto druhu, např. stropní konstrukce na hradě Karlštejn nebo krov na hradě Točník. Důraz přitom klade jak na regionální tradice, tak na to, aby použité nářadí i technika opracování časově odpovídaly historickému období vzniku krovů. Významný je jeho podíl na stavebně historických experimentech, např. stavba repliky závěsného klecového jeřábu dle vyobrazení ze 14. století.

Petra Růžičku můžeme bezesporu považovat za iniciátora znovuobnovení tradičních postupů tesání trámů z kulatiny. Bez jeho osobního vkladu by toto tradiční řemeslo jen stěží dosahovalo dnešní úrovně a k řadě z odborného hlediska cenných oprav historických krovů by zcela jistě nedošlo. Jeho žákem je např. David Stejskal, který je držitelem titulu Nositel tradice lidových řemesel z roku 2012. Petr Růžička je autorem či spoluautorem odborných publikací a článků věnovaných obnově památek.

Pavel Šrytr (* 1962) - lidová výšivka v Podještědí

Pavel Šrytr pochází z Proseče pod Ještědem. Šití a zdobení lidového oděvu mají v rodině Šrytrů dlouhou tradici, krejčovstvím se živilo několik generací jeho předků. On sám je vyučeným zlatníkem, cit pro detail a precizní zpracování tak přenáší do své celoživotní záliby, kterou je lidová výšivka. Při ní klade důraz na co nejvěrnější napodobení vyšívací techniky, použitého materiálu i vzhledu. Zhotovuje především tzv. volnou výšivku, která se na podještědském lidovém oděvu používá nejčastěji. Ovládá mnoho vyšívacích technik a stehů, např. tzv. orientální výšivku, plnou výšivku, stahovanou mřížku a další. Nebrání se ale ani práci s kůží, kterou umí zdobit vyšíváním koženými řemínky nebo technikou tzv. podbodávky, kdy je kůže prošitím stahována do požadovaných plastických dekorativních tvarů.

Je aktivním badatelem a velkým znalcem v oboru podještědského lidového oděvu. Svou práci prezentuje zejména v rámci folklorního souboru Horačky, jehož členové a členky při svých vystoupeních často oblékají repliky lidového oděvu právě z dílny Pavala Šrytra. V souboru si vychovává i své nástupce, které učí nejen šít a vyšívat tradiční oděvní součásti, ale také jejich správným kombinacím. Mimo to spolupracuje i s muzejními institucemi, např. s Muzeem Českého ráje v Turnově.